Vyprávěnka O rovnováze aneb O místě mezi „můžu“ a „nechci, ale měla bych“ Ležíme spolu v trávě, slunce už není tak horké a vzduch je plný lehkého ticha. „Poslouchej,“ říkáš potichu, „někdy mám pocit, že jsem rozhozená… že nejsem celá.“+ Podívám se na tebe, jako na někoho, kdo hledá něco, co už dávno má. […]
Vyprávěnky z louky aneb O rovnováze Read More »
Vyprávěnky z louky aneb O pěti elementech Ležíme v trávě, slunce se pomalu sklání a já ti říkám:„Víš, někdy mám pocit, že jsme jako země samotná.Že v sobě každý nosíme všech pět elementů,a že podle toho, který zrovna mluví nejhlasitěji, dýchá i náš život.“ Chvíli mlčíme a posloucháme, jak šustí listy.„Země,“ začnu pomalu,„to je to,
Vyprávěnky z louky aneb O pěti elementech Read More »
Vyprávěnky z louky aneb O duhovém těle Ležíme v trávě a díváme se do nebe. Vítr hýbe stébly, občas přes nás přejde stín oblaku. Podívám se na tebe a zašeptám: „Víš, já si někdy představuju, že naše tělo je celý ze světla. Jako kdyby v nás někdo rozsvítil sedm malých sluncí, každý svítí jinou barvou,
Vyprávěnky z louky aneb O duhovém těle Read More »
Vyprávěnky z louky aneb o chlapci ze sna Tráva je bezva věc, leháme si do ní a ty se ptáš: „Zdálo se ti něco?“ Odpovím: „Víš, dnes v noci se mi zdál vážně zvláštní sen.“ Na chvíli se odmlčím, poslouchám, jak pofukuje větřík, a pak pokračuju: „Byl v něm chlapec. Znám ho snad tisíc
Vyprávěnky z louky aneb O chlapci ze sna Read More »
Vyprávění z louky aneb proč přišlo na svět Dulino Ležíme v trávě, slunce nám hřeje tváře, kolem bzučí včely a hlína voní po dešti. Ty se ke mně otočíš a zeptáš se: „Hele, a proč vlastně vzniklo to vaše Dulino?“ Usměju se a chvíli jen koukám do nebe. „Víš… ono to vlastně vzniklo z ticha.
Vyprávěnky z louky aneb Proč přišlo na svět Dulino Read More »